Projekt Šance získal cenu

25.6.2008

Projekt Šance získal cenu

Děčínský deník: Další významné ocenění podpořilo činnost Projektu Šance, kterému dala Praha 5 koncem dubna výpověď z nájmuDomuŠance Projekt Šance, který je prvním preventivním a humanitárním programem pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež, obdržel 21. června cenu Shalom 2008, kterou Sdružení AK Shalom pro spravedlnost a mír při Katolické univerzitě Eichstätt- Ingolstadt předává každoročně skupině či osobě, která se angažuje pro lidská práva, smíření různých etnických a náboženských skupin, mír a svobodu. Cenu Shalom osobně v německém Eichstättu převzal zakladatel a koordinátor Projektu Šance László Sümegh. V minulosti získal toto ocenění například bývalý polský prezident Lech Walesa. V letošním roce se sdružení AK Shalom zaměřilo na iniciativy a projekty, které se zasazují v boji proti dětské prostituci, jejíž obětí jsou miliony dětí.

Na základě dlouhodobé a důkladné rešerše se sdružení AK Shalom rozhodlo v letošním roce ocenit Projekt Šance.

László Sümegh k tomu poznamenává: "Pro nás je tato cena znakem zájmu ze světa. Ocitli jsme se v situaci, kdy vládnoucí komunální politici na Městské části Praha 5 chtějí pohřbít Dům Šance a k našemu překvapení slyší na volání S. O. S. - dopis od "Dětí ulice" lépe v zahraničí než mámy a tátové, kteří na zodpovědných úřadech v naší zemi vládnou." Shalom = Mír Mezi doposud oceněné osoby a projekty patří: 2007 Biskup Joseph Coutts (Pákistán) 2006 WADEP und Ark Foundation (Ghana) 2005 Projekt Abna Wadi al Nil (Egypt) 2004 Tadeo Nguyen Van Ly (Vietnam) 2003 CENIDH /Dr. Vilma Nunez (Nicaragua) 2002 "Open House" (Izrael/Palestina) 2001 Yusuf Akbulut und Isa Gulten (Turecko) 2000 Marguerite Barankitse (Burundi) 1999 Chris Hunter (Čečensko)



Lidové noviny: POSLEDNÍ SLOVO

Datum vydání: 20.06.2008
Autor: PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Českou kotlinou zní v souvislosti s "kuřimským případem" pozoruhodně silné volání po trestu smrti, a dokonce po krutém mučení. Sice mě to nepřekvapuje, ale přece jen pociťuji jisté rozpaky: copak týraným chlapcům pomůže, bude-li týrán někdo jiný? A jsem si docela jista, že se mi ani trochu nechce číst či poslouchat o lidské zvrhlosti až do ohavných detailů, natožpak se na ně dívat. Samozřejmě je mi nešťastných dětí líto, ale přišel mi dopis, který mě upozornil, že ne každé dítě s krutým osudem má "štěstí" být týráno takřka v přímém přenosu.
"My jsme ti, pro které doma nebylo místo. Vyhodili nás rodiče anebo jsme je vůbec nepoznali. Vyrostli jsme v děcáku a naším domovem se stala ulice. Jsme klienti Projektu Šance. Zažili jsme ponižování, sexuální zneužívání, strach, zimu i hlad..." píší "děti ulice" a dopis je ověnčen dojemnou sbírečkou podpisů.
Jméno Klára Mauerová či Barbora Škrlová zná každý. Kdo zná jméno László Sümegh? Někteří z vás si možná matně vybaví, že už se kdysi kdesi setkali s tím, že nějaký takový člověk se stará o děti ulice. Neznám ho, ale slyšela jsem o něm už před řádkou let, že chodí na Hlavní nádraží, hledá tam dětské prostituty a prostitutky a snaží se je vrátit do normálního života. Je to práce věru nevděčná, ale kdyby se mu povedlo zachránit jen zlomeček opuštěných dětí, byl by to obdivuhodný čin. A zřejmě se mu leccos daří... V Praze 5 otevřel Dům Šance s pracovní terapeutickou dílnou, kde si mohou děti ulice vydělat aspoň pár korun. Jenže Praha 5 dala Domu Šance výpověď, a László s dětmi rozesílají dopisy s prosbou o pomoc. Nemám dům a neznám starostu, kterého bych se pokusila přesvědčit, že Projekt Šance potřebuje nějaké prostory, má-li dětem ulice nabídnout nějakou alternativu - aspoň malou, kousek naděje, kousek příležitosti k něčemu jinému, než jsou prostituce, žebrání a krádeže.
Je zvláštní, jak velký zájem veřejnost jeví o kruté zločiny - tedy předpokládám, že jeví, protože kdyby se zprávy o těchto zločinech a jejich popisy nesetkávaly se zájmem veřejnosti, asi by jim média nevěnovala tolik prostoru. A ještě zvláštnější je, jak malý zájem má většina z nás o pozitivní snahy. Myslím, že pomáhat obětem ohavného zacházení je důležitější než vyžívat se v hnusných podrobnostech a snít o tom, jak co nejkrutěji potrestat pachatele. A nejen z prostého lidského soucitu, který mimochodem v naší společnosti uvadá. Péče o osamělé děti má přece i zcela praktickou profylaktickou stránku, která se týká doslova každého z nás. Měli bychom si uvědomit, že s každým dítětem a mladistvým, které se podaří vrátit z ulice do normálnějšího života, ubývá jeden téměř jistý pachatel trestných činů. Městská část Praha 5 si to zřejmě neuvědomuje. Nechci samozřejmě jejím představitelům křivdit, ale přemýšlím nad tím, proč vlastně Domu Šance vypověděli nájemní smlouvu. Copak asi má tak důležitého přijít na jeho místo? Herna nebo kasino, které tak zhoubně bují v pražských ulicích a jedovatě po nás pomrkávají div ne na každém kroku?

Myslím, že pomáhat obětem ohavného zacházení je důležitější než vyžívat se v hnusných podrobnostech a snít o tom, jak co nejkrutěji potrestat pachatele

Více informací: http://www.sance.info/index.php

 

 

 

Autor: Děčínský deník   |   Sekce: Občanské aktivity   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články


Diskuse

Nestastne umisteni Jirikk 21.7.2008 14:54

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek


Očekáváte zlepšení života v Praze 5 v následujícím volebním období?

29% (56)

5% (10)

20% (39)

45% (87)




Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

KAUZA 5 - občanský zpravodaj Prahy 5