Spor o Bertramku

2.9.2008

Spor o BertramkuReportéři ČT: Pražská vila na Bertramce je jedna z posledních dochovaných staveb na světě, v níž pobýval a komponoval Wolfgang Amadeus Mozart. Bertramkou bychom se tedy mohli chlubit, ale zatím to vypadá tak, že nám spíš přináší ostudu. Užívá ji totiž někdo, komu nepatří. A tomu, kdo ji před osmdesáti lety řádně koupil, nezbývá než se soudit. To už ale trvá 18 let. Více uvidíte v reportáži Lukáše Landy.

Zázna pořadu neleznete na : http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/01.09.2008/208452801240033-21:30-1-reporteri-ct.html

Autor
V tomto soukromém bytě na pražském Novém Městě se jednou za čas sejde několik lidí proto, aby spolu hovořili o Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Koná se zde totiž setkání výboru Mozartovy obce, spolku, který vznikl už v roce 1927.

Autor
Jak se vám tady schůzuje v bytě?

Členka Mozartovy obce:
Musíme tady schůzovat, jinak nemáme jinou možnost.

Člen Mozartovy obce:
Musíme obtěžovat paní Měšťanovou, no.

Členka Mozartovy obce:
Je to tu nádherný.

Autor
Poslední roky už ale spolek neřeší pouze Mozarta, ale také to, proč se nemůžou scházet v tradičním sídle - na Bertramce, kde Mozart při svém pobytu v Praze komponoval a kde například dokončil Dona Giovanniho. Bertramku jako památku na skladatele koupila Mozartova obec už v roce 1929 od rakouského Mozartea.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Po vzniku Československý republiky byl enormní zájem ve všech sférách společenskejch odrakouštět.

Autor
Kde jste měli tu kancelář?

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
No, to bylo, dole byla kancelář, to tam je, myslím, pořád, no a nahoře pak byly výstavní místnosti.

Autor
Jak dlouho vy jste tady nebyl?

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
No, teďka už asi, já nevím, dva, tři roky.

Autor
A proč jste tu nebyl tak dlouho?

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
No, protože je to hrozně ponižující.

Autor
Mozartova obec, které dnes předsedá přední český mozartolog Tomislav Volek, přišla o Bertramku za komunistického režimu. Byla to totiž takzvaná nesocialistická organizace a podle toho se s ní také zacházelo.

Jiří Kocián, historik, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR:
Spolky byly rušeny ve velké míře. Když bych dal jenom takové namátkové číslo, zhruba výzkumy ukazují některé, že po válce bylo obnoveno na 60 tisíc organizací, zájmových sdružení, spolků. Po únoru 1948 jich zbylo něco přes 600.

Autor
Mozartova obec měla štěstí v neštěstí. Nebyla zrušena, byla pouze pod absolutním dohledem. Stát v roce 1955 ustanovil komisi, která prakticky převzala hospodaření s Bertramkou. Vlastníkem ale právně zatím stále zůstává Mozartova obec.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Zabavili de facto veškerý majetek. Dokonce i finanční konto Mozartovy obce. Byla uzavřena smlouva o tom mezi muzeem a Mozartovou obcí. A tam je bod, v kterým tedy Národní muzeum se zavazuje, že bude udržovat Bertram objekt celý Bertramky jako v dobrém stavu.

Autor
Národní muzeum ale i přes uzavřenou smlouvu do Bertramky mnoho neinvestovalo, protože patřila z jejich pohledu nějakému cizímu spolku. A tak Bertramka začala chátrat. Zároveň se ale v roce 1986 blížilo 200leté výročí od světové premiéry Dona Giovanniho v Praze. A tak se na Ministerstvu kultury zamýšleli, jak konečně Bertramku definitivně převést na stát. Tehdy to jako svůj hlavní úkol dostal ředitel Národního muzea Adolf Čejchan.

Adolf Čejchan, bývalý ředitel Národního muzea v Praze:
Já jsem dostal za úkol dát do pořádku tu budovu. Tak to mělo být jako nějak slavnostně otevřeno. Najednou jsem byl upozorněn, že to není majetek státu, a tak jsem v tom smyslu potom informoval ministra kultury, docenta Klusáka. No, a já jsem potom už nějak byl jenom upozorněn na to, nebo bylo mi sděleno, že teda je to všechno v pořádku, že to bylo převedeno našemu státu.

Autor
Aha, čili někdo z ministerstva jakoby dojednal s Mozartovou obcí ten převod.

Adolf Čejchan, bývalý ředitel Národního muzea v Praze:
No, zcela určitě. A to nejenže to byl jenom někdo, ale to musela být poměrně významná nějaká osobnost - ministr, ale možná někdo z těch náměstků.

Autor
S ministrem nebo jeho náměstkem musela za Mozartovu obec jednat její tehdejší předsedkyně Jitka Snížková, která krátce poté darovala Bertramku zdarma státu, respektive národnímu výboru na Praze 5. To všechno udělala bez nutného souhlasu valné hromady Mozartovy obce. Když poté za tři roky zemřela, přijal po ní předsednictví právě pan Volek, který už 18 let nejrůznější soudy přesvědčuje, že profesorka Snížková byla tehdejším režimem k převodu dotlačena, a chce, aby Praha 5 Bertramku vrátila. Jeho teorii postupně u soudu potvrdilo mnoho svědků.

Miroslav Komárek, bývalý profesor klavíru na konzervatoři:
Profesorka Snížková byla mnohokrát atakována těmi policajty, těmi estébáky a bylo jí vyhrožováno různě, telefonicky, osobně, byla zvána k pohovorům a vždycky to mělo takovej zdrcující jako následek.

Julie Strouhalová, přítelkyně prof. Jitky Snížkové:
Dokonce mně se jednou zmínila, že jí vyhrožují, že ji nepustí, za hranicema měla pozvánky na, jako skladatelka hudební, na různé koncerty, kde byla zvána jako autorka, ale ona že je neprůstřelná, to slovo užila několikrát, že to nepodepíše, že to nedá.

Jiří Kocián, historik, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR:
Určitě pokud se jednalo o něco, nač měli komunisté zájem, ať už šlo o majetek nebo o budovy nebo o organizace, dokázali použít jakýkoliv způsob nátlaku, jakoukoli formu, metodu nátlaku, ať už tedy zákonnou nebo opravdu nátlak vynucený nějakým individuálním přístupem.

Jan Pavlok, advokát Mozartovy obce:
V tom procesu bylo vyslechnuto mnoho svědků, ke 20 svědkům, a pokud jsem počítal, tak 13 svědků potvrdilo, že na profesorku Snížkovou byl činěn nátlak.

Autor
Proč soud probíhá tak dlouho, když existují takto jasná svědectví? Soudkyně z Městského soudu v Praze Naděžda Míková, která už třikrát žalobu Mozartovy obce zamítla, se totiž opírá o jiné svědky, kteří o žádném konkrétním nátlaku neví. Snížková prý jen neměla dost peněz na opravu Bertramky.

Autor
Vy si myslíte, že paní profesorka Snížková to dala tomu státu dobrovolně, anebo byla něčím do toho dotlačena?

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Ona byla dotlačena systémem, pane redaktore, protože ten systém komunistický prostě nedovoloval do soukromých nebo do těchto organizací dávat peníze. A ona cítila ten tlak, protože to neudržela.

Autor
Jakýkoliv nátlak vylučuje především jedna svědkyně - poradkyně současného starosty Prahy 5 Jančíka Jana Žežulková, která už v roce 1986 pracovala na národním výboru. A byla to ona, kdo za stát tehdy podepisoval smlouvu o darování.

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
Já vám přísahám, vopravdu přísahám, že to byl vynucenej dar státu.

Autor
Takže podle vás paní profesorka Snížková vnucovala Bertramku státu?

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
No jistě, vona přišla s dopisem, s návrhem, abychom si Bertramku vzali, protože na to neměli prostředky.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Nám zabavili finanční fond náš a teď nám předhazují, že teda jsme na to neměli peníze.

Autor
Navíc jak vyplývá z písemných dokumentů, obě tyto svědkyně - paní Žežulková a paní Kalhousová - po roce 1989 samy prosazovaly to, aby se Bertramka Mozartově obci vrátila.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
První věta zní: "Obvodní zastupitelstvo uznává nárok Mozartovy obce na vlastnictví Bertramky od roku 29 dodnes a uznává neplatnost darování Bertramky československému státu profesorkou Snížkovou v roce 1986."

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Já jsem skutečně udělala všechno pro to, abyste to převzali. Vy jste tu smlouvu prostě nechtěl podepsat, protože jste trval na jakémsi jiném znění smlouvy.

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
Doktor Volek mě nutil, ať já tam napíšu přívlastek, že to byl vynucenej dar státem. A já říkám: "Pane doktore, nebyl!"

Autor
Já jenom nerozumím jedný věci, když, jak říkáte, by ten dar nebyl vynucenej, to znamená byl by platnej, proč byste mu ji v tom roce 91 chtěla vrátit?

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
No, tak já nevím, no, proč, no tak prostě byla taková doba, která byla. No, tak prostě se napravovaly, ne napravovaly, ale prostě... No prostě tak to tenkrát bylo, no.

Autor
Každopádně po roce 1989 se z nějakých důvodů na předání nedohodli. A dnes už k tomu ani nikdo nemá vůli. Proč? K tomu se Praha 5 odmítá oficiálně vyjádřit.

Radovan Myslík, mluvčí Úřadu MČ Prahy 5:
Do ukončení celého případu městská část se rozhodla, že k tomu nebude poskytovat žádné informace.

Autor
Praha 5 totiž od roku 1991 Bertramku pronajímá. A užívá ji pro Mozartovu obec opravdu těžký konkurent. Nájemcem na Bertramce je totiž bývalý agent Státní bezpečnosti a současný prezident takzvané pan-evropské společnosti Comenius Karel Muzikář, který se netají svými styky s vlivnými lidmi ani dnes.

Karel Muzikář, prezident pan-evropské společnosti Comenius:
Tehdá se starosta na nás, já už nevím, kterej to byl, vobrátil na mě, jestli bysme jim nezajistili ten festival, co to bylo. A my jsme tam šli a poslali jsme tam pár lidí a dali jsme to dohromady.

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Někdo od Muzikářů, já nevím, jestli to byl on, řekl, že víme, že máme problém, že budeme na zastupitelstvu, že by nám pomohli prostě tu Bertramku dát do pořádku a zatím provozovat, než se to vyřeší.

Autor
Čili ta iniciativa byla z jeho strany?

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Určitě.

Autor
Podle pana Volka měl Muzikář o Bertramku obrovský zájem. Chtěl ji totiž získat i jiným způsobem. Prý se pokusil ovládnout Mozartovu obec zevnitř. A to tak, že bez schválení výboru skoupil velké množství členství ve spolku. K tomu mu měl pomoci tehdejší matrikář Mozartovy obce.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Dal mu velkou částku peněz, adresy svých zaměstnanců a lidí jako je paní Kalhousová třeba a tak dál, paní Žežulková, a aby jim zaplatil členské příspěvky. On nám to přiznal potom, že ty peníze dostal od pana Muzikáře s adresama, aby ovládli Bertramku zevnitř.

Karel Muzikář, prezident pan-evropské společnosti Comenius:
Určitě jsem je nenakoupil, protože kdybych je nakoupil já, tak jsem je nakoupil dobře a von už tam nebyl. Tak jsem je nenakoupil, si myslím.

Autor
Každopádně už 16 let užívá Bertramku pan Muzikář jen díky tomu, že se soud tak dlouho táhne. Soudkyně městského soudu Naděžda Míková, která měla případ třikrát na stole a třikrát rozhodla o tom, že smlouva o darování byla uzavřena dobrovolně, se k celému případu odmítá vyjadřovat a věc posílá komentovat mluvčího, podle kterého svědectví o nátlaku nejsou dostatečná.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Problém je ale v tom, že nikdo z nich nedokáže vysvětlit, jak byl ten nátlak činěn, kým byl činěn, ani jak ho specifikovat.

Autor
Tak co byste si představoval, jako že byste měl fotografii, zvukovej záznam, nebo co by mělo soudce přesvědčit o tom, že tam byl nátlak jako kromě svědeckých výpovědí.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Například výpověď člověka, který byl u té, podpisu smlouvy, který jednal třeba za ÚV, KSČ a tak dále. A ten mi přiznal, že skutečně na profesorku Snížkovou byl činěn nátlak takový, že by se mohla cítit nesvobodně.

Jan Pavlok, advokát Mozartovy obce:
Na druhé straně je jaksi za normálních okolností, ne za likvidačních poměrů, ale za normálních okolností je nemyslitelné, aby se někdo dobrovolně vzdával svého majetku přeci.

Autor
A stejný názor má dnes dokonce i Ústavní soud. Celá kauza se totiž dostala už v roce 2004 až k němu.

Eliška Wagnerová, soudkyně Ústavního soudu:
V tomto nálezu je to tedy naprosto, naprosto jednoznačně, jednoznačně hodnoceno. Tak já opravdu nevím, jak je možné, že to soud prvního stupně, tedy ten krajský soud, prostě nepochopil, že jo. Od roku roku 83 byl vyvíjen soustavný nátlak na převedení té Bertramky na stát.

Autor
Ústavní soud ale mohl případ jenom vrátit a doufat, že bude jeho rozhodnutí respektováno. Ovšem spis dostala na stůl opět soudkyně Míková a počtvrté rozhodla stejně. Tvrdí, že po těch letech prý objevila nová, závažná svědectví.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Je tam Eva Kalhousová, Žežulková, paní Hana Hrdá.

Autor
A paní Hana Hrdá je kdo? A co říká?

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Jo, paní vlastně Hana Hrdá byla přítelkyně paní Snížkové a vlastně mluvila o tom, že Bertramka v té předmětné době byla ve špatném stavu a ekonomická situace Mozartovy obce donutila profesorku Snížkovou k darování Bertramky.

Autor
To ale nikdo nerozporuje.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Jasně. O problémech, které by měla paní Snížková s totalitním režimem, svědkyně nevěděla.

Jan Pavlok, advokát Mozartovy obce:
Ani svědkyně Kalhousová, ani svědkyně Žežulková, ani svědkyně Hrdá nepřinesly žádné nové zásadní skutečnosti. To znamená, nevyvrátily skutečnost nátlaku. Nevyvrátily.

Eliška Wagnerová, soudkyně Ústavního soudu:
TeModerátor
Pražská vila na Bertramce je jedna z posledních dochovaných staveb na světě, v níž pobýval a komponoval Wolfgang Amadeus Mozart. Bertramkou bychom se tedy mohli chlubit, ale zatím to vypadá tak, že nám spíš přináší ostudu. Užívá ji totiž někdo, komu nepatří. A tomu, kdo ji před osmdesáti lety řádně koupil, nezbývá než se soudit. To už ale trvá 18 let. Více uvidíte v reportáži Lukáše Landy.

Autor
V tomto soukromém bytě na pražském Novém Městě se jednou za čas sejde několik lidí proto, aby spolu hovořili o Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Koná se zde totiž setkání výboru Mozartovy obce, spolku, který vznikl už v roce 1927.

Autor
Jak se vám tady schůzuje v bytě?

Členka Mozartovy obce:
Musíme tady schůzovat, jinak nemáme jinou možnost.

Člen Mozartovy obce:
Musíme obtěžovat paní Měšťanovou, no.

Členka Mozartovy obce:
Je to tu nádherný.

Autor
Poslední roky už ale spolek neřeší pouze Mozarta, ale také to, proč se nemůžou scházet v tradičním sídle - na Bertramce, kde Mozart při svém pobytu v Praze komponoval a kde například dokončil Dona Giovanniho. Bertramku jako památku na skladatele koupila Mozartova obec už v roce 1929 od rakouského Mozartea.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Po vzniku Československý republiky byl enormní zájem ve všech sférách společenskejch odrakouštět.

Autor
Kde jste měli tu kancelář?

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
No, to bylo, dole byla kancelář, to tam je, myslím, pořád, no a nahoře pak byly výstavní místnosti.

Autor
Jak dlouho vy jste tady nebyl?

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
No, teďka už asi, já nevím, dva, tři roky.

Autor
A proč jste tu nebyl tak dlouho?

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
No, protože je to hrozně ponižující.

Autor
Mozartova obec, které dnes předsedá přední český mozartolog Tomislav Volek, přišla o Bertramku za komunistického režimu. Byla to totiž takzvaná nesocialistická organizace a podle toho se s ní také zacházelo.

Jiří Kocián, historik, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR:
Spolky byly rušeny ve velké míře. Když bych dal jenom takové namátkové číslo, zhruba výzkumy ukazují některé, že po válce bylo obnoveno na 60 tisíc organizací, zájmových sdružení, spolků. Po únoru 1948 jich zbylo něco přes 600.

Autor
Mozartova obec měla štěstí v neštěstí. Nebyla zrušena, byla pouze pod absolutním dohledem. Stát v roce 1955 ustanovil komisi, která prakticky převzala hospodaření s Bertramkou. Vlastníkem ale právně zatím stále zůstává Mozartova obec.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Zabavili de facto veškerý majetek. Dokonce i finanční konto Mozartovy obce. Byla uzavřena smlouva o tom mezi muzeem a Mozartovou obcí. A tam je bod, v kterým tedy Národní muzeum se zavazuje, že bude udržovat Bertram objekt celý Bertramky jako v dobrém stavu.

Autor
Národní muzeum ale i přes uzavřenou smlouvu do Bertramky mnoho neinvestovalo, protože patřila z jejich pohledu nějakému cizímu spolku. A tak Bertramka začala chátrat. Zároveň se ale v roce 1986 blížilo 200leté výročí od světové premiéry Dona Giovanniho v Praze. A tak se na Ministerstvu kultury zamýšleli, jak konečně Bertramku definitivně převést na stát. Tehdy to jako svůj hlavní úkol dostal ředitel Národního muzea Adolf Čejchan.

Adolf Čejchan, bývalý ředitel Národního muzea v Praze:
Já jsem dostal za úkol dát do pořádku tu budovu. Tak to mělo být jako nějak slavnostně otevřeno. Najednou jsem byl upozorněn, že to není majetek státu, a tak jsem v tom smyslu potom informoval ministra kultury, docenta Klusáka. No, a já jsem potom už nějak byl jenom upozorněn na to, nebo bylo mi sděleno, že teda je to všechno v pořádku, že to bylo převedeno našemu státu.

Autor
Aha, čili někdo z ministerstva jakoby dojednal s Mozartovou obcí ten převod.

Adolf Čejchan, bývalý ředitel Národního muzea v Praze:
No, zcela určitě. A to nejenže to byl jenom někdo, ale to musela být poměrně významná nějaká osobnost - ministr, ale možná někdo z těch náměstků.

Autor
S ministrem nebo jeho náměstkem musela za Mozartovu obec jednat její tehdejší předsedkyně Jitka Snížková, která krátce poté darovala Bertramku zdarma státu, respektive národnímu výboru na Praze 5. To všechno udělala bez nutného souhlasu valné hromady Mozartovy obce. Když poté za tři roky zemřela, přijal po ní předsednictví právě pan Volek, který už 18 let nejrůznější soudy přesvědčuje, že profesorka Snížková byla tehdejším režimem k převodu dotlačena, a chce, aby Praha 5 Bertramku vrátila. Jeho teorii postupně u soudu potvrdilo mnoho svědků.

Miroslav Komárek, bývalý profesor klavíru na konzervatoři:
Profesorka Snížková byla mnohokrát atakována těmi policajty, těmi estébáky a bylo jí vyhrožováno různě, telefonicky, osobně, byla zvána k pohovorům a vždycky to mělo takovej zdrcující jako následek.

Julie Strouhalová, přítelkyně prof. Jitky Snížkové:
Dokonce mně se jednou zmínila, že jí vyhrožují, že ji nepustí, za hranicema měla pozvánky na, jako skladatelka hudební, na různé koncerty, kde byla zvána jako autorka, ale ona že je neprůstřelná, to slovo užila několikrát, že to nepodepíše, že to nedá.

Jiří Kocián, historik, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR:
Určitě pokud se jednalo o něco, nač měli komunisté zájem, ať už šlo o majetek nebo o budovy nebo o organizace, dokázali použít jakýkoliv způsob nátlaku, jakoukoli formu, metodu nátlaku, ať už tedy zákonnou nebo opravdu nátlak vynucený nějakým individuálním přístupem.

Jan Pavlok, advokát Mozartovy obce:
V tom procesu bylo vyslechnuto mnoho svědků, ke 20 svědkům, a pokud jsem počítal, tak 13 svědků potvrdilo, že na profesorku Snížkovou byl činěn nátlak.

Autor
Proč soud probíhá tak dlouho, když existují takto jasná svědectví? Soudkyně z Městského soudu v Praze Naděžda Míková, která už třikrát žalobu Mozartovy obce zamítla, se totiž opírá o jiné svědky, kteří o žádném konkrétním nátlaku neví. Snížková prý jen neměla dost peněz na opravu Bertramky.

Autor
Vy si myslíte, že paní profesorka Snížková to dala tomu státu dobrovolně, anebo byla něčím do toho dotlačena?

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Ona byla dotlačena systémem, pane redaktore, protože ten systém komunistický prostě nedovoloval do soukromých nebo do těchto organizací dávat peníze. A ona cítila ten tlak, protože to neudržela.

Autor
Jakýkoliv nátlak vylučuje především jedna svědkyně - poradkyně současného starosty Prahy 5 Jančíka Jana Žežulková, která už v roce 1986 pracovala na národním výboru. A byla to ona, kdo za stát tehdy podepisoval smlouvu o darování.

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
Já vám přísahám, vopravdu přísahám, že to byl vynucenej dar státu.

Autor
Takže podle vás paní profesorka Snížková vnucovala Bertramku státu?

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
No jistě, vona přišla s dopisem, s návrhem, abychom si Bertramku vzali, protože na to neměli prostředky.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Nám zabavili finanční fond náš a teď nám předhazují, že teda jsme na to neměli peníze.

Autor
Navíc jak vyplývá z písemných dokumentů, obě tyto svědkyně - paní Žežulková a paní Kalhousová - po roce 1989 samy prosazovaly to, aby se Bertramka Mozartově obci vrátila.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
První věta zní: "Obvodní zastupitelstvo uznává nárok Mozartovy obce na vlastnictví Bertramky od roku 29 dodnes a uznává neplatnost darování Bertramky československému státu profesorkou Snížkovou v roce 1986."

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Já jsem skutečně udělala všechno pro to, abyste to převzali. Vy jste tu smlouvu prostě nechtěl podepsat, protože jste trval na jakémsi jiném znění smlouvy.

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
Doktor Volek mě nutil, ať já tam napíšu přívlastek, že to byl vynucenej dar státem. A já říkám: "Pane doktore, nebyl!"

Autor
Já jenom nerozumím jedný věci, když, jak říkáte, by ten dar nebyl vynucenej, to znamená byl by platnej, proč byste mu ji v tom roce 91 chtěla vrátit?

Jana Žežulková, poradkyně starosty Prahy 5:
No, tak já nevím, no, proč, no tak prostě byla taková doba, která byla. No, tak prostě se napravovaly, ne napravovaly, ale prostě... No prostě tak to tenkrát bylo, no.

Autor
Každopádně po roce 1989 se z nějakých důvodů na předání nedohodli. A dnes už k tomu ani nikdo nemá vůli. Proč? K tomu se Praha 5 odmítá oficiálně vyjádřit.

Radovan Myslík, mluvčí Úřadu MČ Prahy 5:
Do ukončení celého případu městská část se rozhodla, že k tomu nebude poskytovat žádné informace.

Autor
Praha 5 totiž od roku 1991 Bertramku pronajímá. A užívá ji pro Mozartovu obec opravdu těžký konkurent. Nájemcem na Bertramce je totiž bývalý agent Státní bezpečnosti a současný prezident takzvané pan-evropské společnosti Comenius Karel Muzikář, který se netají svými styky s vlivnými lidmi ani dnes.

Karel Muzikář, prezident pan-evropské společnosti Comenius:
Tehdá se starosta na nás, já už nevím, kterej to byl, vobrátil na mě, jestli bysme jim nezajistili ten festival, co to bylo. A my jsme tam šli a poslali jsme tam pár lidí a dali jsme to dohromady.

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Někdo od Muzikářů, já nevím, jestli to byl on, řekl, že víme, že máme problém, že budeme na zastupitelstvu, že by nám pomohli prostě tu Bertramku dát do pořádku a zatím provozovat, než se to vyřeší.

Autor
Čili ta iniciativa byla z jeho strany?

Eva Kalhousová (NEZ), zastupitelka, bývalá místostarostka Prahy 5:
Určitě.

Autor
Podle pana Volka měl Muzikář o Bertramku obrovský zájem. Chtěl ji totiž získat i jiným způsobem. Prý se pokusil ovládnout Mozartovu obec zevnitř. A to tak, že bez schválení výboru skoupil velké množství členství ve spolku. K tomu mu měl pomoci tehdejší matrikář Mozartovy obce.

Tomislav Volek, předseda Mozartovy obce:
Dal mu velkou částku peněz, adresy svých zaměstnanců a lidí jako je paní Kalhousová třeba a tak dál, paní Žežulková, a aby jim zaplatil členské příspěvky. On nám to přiznal potom, že ty peníze dostal od pana Muzikáře s adresama, aby ovládli Bertramku zevnitř.

Karel Muzikář, prezident pan-evropské společnosti Comenius:
Určitě jsem je nenakoupil, protože kdybych je nakoupil já, tak jsem je nakoupil dobře a von už tam nebyl. Tak jsem je nenakoupil, si myslím.

Autor
Každopádně už 16 let užívá Bertramku pan Muzikář jen díky tomu, že se soud tak dlouho táhne. Soudkyně městského soudu Naděžda Míková, která měla případ třikrát na stole a třikrát rozhodla o tom, že smlouva o darování byla uzavřena dobrovolně, se k celému případu odmítá vyjadřovat a věc posílá komentovat mluvčího, podle kterého svědectví o nátlaku nejsou dostatečná.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Problém je ale v tom, že nikdo z nich nedokáže vysvětlit, jak byl ten nátlak činěn, kým byl činěn, ani jak ho specifikovat.

Autor
Tak co byste si představoval, jako že byste měl fotografii, zvukovej záznam, nebo co by mělo soudce přesvědčit o tom, že tam byl nátlak jako kromě svědeckých výpovědí.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Například výpověď člověka, který byl u té, podpisu smlouvy, který jednal třeba za ÚV, KSČ a tak dále. A ten mi přiznal, že skutečně na profesorku Snížkovou byl činěn nátlak takový, že by se mohla cítit nesvobodně.

Jan Pavlok, advokát Mozartovy obce:
Na druhé straně je jaksi za normálních okolností, ne za likvidačních poměrů, ale za normálních okolností je nemyslitelné, aby se někdo dobrovolně vzdával svého majetku přeci.

Autor
A stejný názor má dnes dokonce i Ústavní soud. Celá kauza se totiž dostala už v roce 2004 až k němu.

Eliška Wagnerová, soudkyně Ústavního soudu:
V tomto nálezu je to tedy naprosto, naprosto jednoznačně, jednoznačně hodnoceno. Tak já opravdu nevím, jak je možné, že to soud prvního stupně, tedy ten krajský soud, prostě nepochopil, že jo. Od roku roku 83 byl vyvíjen soustavný nátlak na převedení té Bertramky na stát.

Autor
Ústavní soud ale mohl případ jenom vrátit a doufat, že bude jeho rozhodnutí respektováno. Ovšem spis dostala na stůl opět soudkyně Míková a počtvrté rozhodla stejně. Tvrdí, že po těch letech prý objevila nová, závažná svědectví.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Je tam Eva Kalhousová, Žežulková, paní Hana Hrdá.

Autor
A paní Hana Hrdá je kdo? A co říká?

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Jo, paní vlastně Hana Hrdá byla přítelkyně paní Snížkové a vlastně mluvila o tom, že Bertramka v té předmětné době byla ve špatném stavu a ekonomická situace Mozartovy obce donutila profesorku Snížkovou k darování Bertramky.

Autor
To ale nikdo nerozporuje.

Petr Kulawiak, mluvčí Městského soudu v Praze:
Jasně. O problémech, které by měla paní Snížková s totalitním režimem, svědkyně nevěděla.

Jan Pavlok, advokát Mozartovy obce:
Ani svědkyně Kalhousová, ani svědkyně Žežulková, ani svědkyně Hrdá nepřinesly žádné nové zásadní skutečnosti. To znamená, nevyvrátily skutečnost nátlaku. Nevyvrátily.

Eliška Wagnerová, soudkyně Ústavního soudu:
Ten obecní soud měl tedy ten nález Ústavního soudu prostě uposlechnout, nediskutovat. Jeho právem není diskutovat s Ústavním soudem.

Moderátor
Pro dnešek je to všechno. Těšíme se zase za týden. Na shledanou a, pokud možno, hezké dny.
n obecní soud měl tedy ten nález Ústavního soudu prostě uposlechnout, nediskutovat. Jeho právem není diskutovat s Ústavním soudem.

Moderátor
Pro dnešek je to všechno. Těšíme se zase za týden. Na shledanou a, pokud možno, hezké dny.

 

Stránky Mozartovi obce naleznete na: http://www.mozartovaobec.cz/

Další článek o sporu: http://www.prazskastetka.cz/view.php?cisloclanku=2006030801

Autor: Česká televize - Reportéři ČT   |   Sekce: Radnice   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Diskuse

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek


Očekáváte zlepšení života v Praze 5 v následujícím volebním období?

29% (56)

5% (10)

20% (39)

45% (87)




Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

KAUZA 5 - občanský zpravodaj Prahy 5