Náměstí Kinských ozdobil ukrajinský pomník. Kdo z toho má prospěch?

25.3.2009

Náměstí Kinských ozdobil ukrajinský pomník. Kdo z toho má prospěch?V tichosti a spěchu byl na náměstí Kinských vybudován pomník ukrajinskému národnímu básníkovi, Tarasu Ševčenkovi. Ovšem proč? Nemá nic společného s Čechami, natož pak s Prahou 5 ... Dne 10. března 2009 předložil na zasedání Rady MČ Prahy 5 Milan Jančík návrh na umístění pomníku Tarase Ševčenka, ukrajinského básníka a buditele a už o deset dní později byl pomník dokončen! Možná si řeknete, „divné“. Dodávám, „velmi a zavání to“. Přesuňme se na chvíli v čase o čtvrt roku zpět.

Neuspěli na Praze 6, zařídili si to jinde

Dne 3. 12. 2008 vtrhly na Lotyšské náměstí na Praze 6 bagry a začaly hloubit základy pro umístění dvou a půl metrové sochy Tarase Ševčenka. Teprve o dva dny později se na úřední desce objevilo oznámení o „zahájení územního řízení o umístění sochy“. Jen díky aktivitě ing. Šabaty byla nucena ukrajinská firma stavbu ukončit, neboť probíhala na černo. Celou stavbu pomníku podnítila a financovala Ukrajinská iniciativa v ČR, která tak zřejmě chtěla připravit půdu pro oslavy 195. výročí Ševčenkova narození a návštěvu ukrajinské prezidenta. Nezdařilo se vloni na Praze 6, využili tedy podhoubí na Praze 5. Příhodné se zdálo být náměstí Kinských, vhod přišlo i to, že starosta Jančík je vždy k dohodnutí. Starosta tedy předkládá návrh, ten je vzápětí schválen a na náměstí Kinských se to začne hemžit jako v mraveništi. Dělníci pracují seč jim síly stačí, mají přece termín. Termín šibeniční a to doslova. Musí to dodělat dřív, než někdo zjistí co se vlastně děje.

Oficiální místa mlčí, nic totiž neví

Stavba urychleně probíhá, ovšem úřední deska zeje prázdnotou, žádné oznámení o zahájení stavby ani územní rozhodnutí není. Odbor kultury Prahy 5 byl pominut, stavební odbor je rovněž mimo, protože, jak říká jeden z Jančíkových kolegů, pomník je „starostovou akcí“. A co víc, starosta Jančík je městskou radou pověřen „učinit veškeré administrativní kroky v souvislosti s umístěním“ pomníku a to do 30. dubna. Ovšem tehdy už bude stavba více než měsíc dokončená! Kdo ví proč, Jančík je rovněž pověřen jednáním o partnerství s některým významným městem Ukrajiny. Proč potřebuje Jančík upevňovat své vztahy s Ukrajinou? Chce tím něco skrýt, nebo to dělá z dobroty srdce...?

Proč právě Ševčenko?

Během deseti dnů je stavba navržena, schválena, zajištěna a realizována. Jak říká pan Jančík, je to asi proto, že „chceme podpořit dobrou věc“. Dobrou pro koho? Pro vztahy s Ukrajinou? Starosta Jančík, musel mít nepochybně silnou motivaci k tomu, aby se sám postaral o kompletní realizaci díla. Lze však jen stěží uvažovat o tom, že by chtěl složit hold osobnosti, která má historickou souvislost s Prahou či s Jančíkovými državami. Jen dvě věci lze zvažovat; Ševčenko napsal báseň věnovanou Janu Husovi a roku 1964 byla Svazem československo-sovětského přátelství umístěna Ševčenkova pamětní deska v ul. Politických vězňů. Reformátor Martin Luther se ale k Husovi hlásil také a sochy mu nestavíme a pamětní deska z dob minulých je dostačující připomínkou někoho, kdo s Čechy nemá nic společného, natož pak s Prahou 5. Naopak osobnosti, které pro Prahu i Čechy význam mají a část života tu prožili, se tak velké Jančíkově přízni netěší a o vlastní soše si mohou nechat zdát. Dvě jména postačí; Wolfgang Amadeus Mozart a Joachim Barrande.

Občané sochu nechtějí

Je chladné slunečné ráno 20. března a na náměstí Kinských začíná další představení. Vše je nachystané, upravené, čisté a přijíždí nákladní vůz se sochou ukrajinské ikony. Ševčenko je zavěšen a pomalu usazován na mramor, zatímco kolem jdoucí občané nevěřícně kroutí hlavami, někteří utrousí pár ostřejších slov. Nikdo z místních nechápe, proč se staví socha ukrajinskému básníkovi, proč zrovna zde a proč na ně romský ranař huláká ať „vypadnou z toho trávníku“. Fakt, že se o kauzu zajímá několik novinářů, donutí samotného Jančíka, aby sestoupil z piedestalu a nečekaně se objevil v centru dění. Poskytne krátký rozhovor plný nelogických konstrukcí, poté sedá do svého starostovského miniautíčka a mizí. Po necelé hodině a půl se socha tváří jako by na náměstí stála odjakživa.

Autor: Jan Hrdina, Věci veřejné   |   Sekce: Radnice   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články


Diskuse

A kdo podá stížnost? Bobo 27.3.2009 11:26

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek


Očekáváte zlepšení života v Praze 5 v následujícím volebním období?

29% (56)

5% (10)

20% (39)

45% (87)




Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

KAUZA 5 - občanský zpravodaj Prahy 5